Duchy si často představujeme jako duchy mrtvých, kteří straší živé. Co kdybychom je však chápali jako hmotné pozůstatky, díky kterým můžeme na světlo vynést přehlíženou minulost a popsat zkušenost jinakosti? Takový přístup navrhujeme při studiu vysídlení na územích původně obývaných jednou kulturou, ale v důsledku nucené migrace osídlených novou kulturou.
Vysídlení zahrnuje vyhnání a přesídlení. Zatímco první proces je dobře prozkoumán, velká část druhého zůstává prozkoumána jen částečně: týká se to především zkušenosti osídlenců s věcmi, které po sobě zanechali předchozí obyvatelé. Tyto věci přitom fungují jako „přízraky“ předchozí kultury a nutí osadníky komunikovat s „přízračnou“ přítomností vysídlenců. Na základě archivního a terénního výzkumu ve třech regionech slovanské střední Evropy, kde navzdory snahám o jejich odstranění zůstaly stopy po předchozích německých kulturách, definujeme situaci po vysídlení jako formu posmrtného života.
Díky hauntologii jako navrhovanému výzkumnému rámci a zavedení kategorie recyklace tj. znovupoužití zanechaných předmětů vytváříme nový přístup ve výzkumu regionů postižených vysídlením obyvatelstva. Hauntologie nám umožňuje ukázat, jak je přítomnost prostoupena minulostí. Umožňuje nám tak otevřít nové otázky a stává se nástrojem pro zkoumání nevysvětlitelných jevů. Recyklace je mechanismus, jak osídlenci zařazovali do svých životů věci zanechané vysídleným obyvatelstvem.
Náš přístup přináší nový pohled na každodenní život v regionech postižených vysídlením obyvatelstva, umožňuje diferencovanější a ucelenější pochopení procesů nucené migrace a jejich reinterpretace v různých politických a ideologických režimech. Prostřednictvím pochopení toho, čím se věci stávají po vysídlení a jaké jsou postoje lidí k těmto věcem, představuje náš projekt případovou studii toho, co se můžeme naučit ze středoevropských zkušeností o vzniku nových kultur.
V srpnovém čísle slovenského časopisu Kapitál vyšel článek Kariny Hoření a Michala Korhela s názvem „Hrdinové, nebo oběti? Slovenské národní povstání z perspektivy slovenských Němců“. Článek přináší poznatky z jejich výzkumu na středním Slovensku a osvětluje různorodé zkušenosti slovenských Němců během povstání. Michal se zabývá obcí Sklené, kde na podzim 1944 došlo k největšímu masakru etnických Němců na Slovensku, zatímco Karina se věnuje historii nedaleké obce Malinová/Zeche, kde místní Němci vytvořili partyzánskou skupinu, která bojovala na straně Slovenského národního povstání.
Editor Dominik Želinský zdůrazňuje, že je důležité uvědomit si mnohonárodnostní charakter povstání, což dokládá právě na práci našich badatelů. Toto číslo Kapitálu doporučujeme jako četbu při putování po Stezce Slovenského národního povstání či pro jiná letní dobrodružství. Pro čtenáře, kteří nejsou zdatní ve slovenštině, je celé aktuální číslo k dispozici také online.
Titulní strana časopisu Kapitál, foto Karina Hoření při terénních pracích na Slovensku
Po vyhnání německy mluvícího obyvatelstva v roce 1946 z mnoha oblastí, které jsou nyní součástí České republiky, měly zmizet i hmotné připomínky německé kultury. Karina Hoření, členka našeho týmu, která provádí etnografický výzkum v severních Čechách, ve svém blogovém příspěvku ukazuje, že připomínky německé kultury lze stále nalézt v českých městech a vesnicích. Jednou z těchto připomínek jsou německé nápisy na domech, které návštěvníky upozorňovaly na obchody nebo služby, jež již neexistují. Tyto nápisy zapadají do našeho výzkumného rámce hauntologie, protože připomínají traumatickou minulost, která měla zmizet.
Tým Spectral Recycling měl plodné druhé osobní setkání v Liberci (Česká republika) ve dnech 30. dubna až 3. května 2023. Setkání bylo příležitostí sdílet výsledky jejich nedávného terénního výzkumu v různých regionech a zároveň objevit bohatou a složitou historii Liberce a jeho okolí. Bylo to zvlášť zajímavé, protože jedna z členek týmu, Karina Hoření, provádí českou část svého terénního výzkumu právě v Liberci.
V minulosti byl Liberec (německy Reichenberg) jedním z nejvýznamnějších průmyslových center Rakousko-Uherska a později Československa. Protože se nacházel v tzv. pohraničí, které bylo osídleno převážně německy mluvícím obyvatelstvem, byl důležitým městem i pro místní Němce. Navíc zde sídlilo několik vlivných rodin průmyslníků, jako byli Liebiegové a Ginzkeyové, kteří zanechali svou stopu na architektuře, ekonomice a kultuře města. Tým navštívil některá místa spojená s těmito rodinami, například starou Waldvillu, kterou kdysi vlastnil Heinrich von Liebieg a později sloužila jako sanatorium pro pacienty s tuberkulózou; bývalou továrnu na koberce Ignaze Ginzkeye, který revolucionalizoval kobercový průmysl využitím odpadní vlny a parního pohonu; a také hřbitov, kde jsou pohřbeni členové rodiny Porsche.
Tým se také dozvěděl více o spektrálním charakteru tohoto regionu, který byl formován několika vlnami migrace, vysídlení a nového osídlení. Členové týmu následovali stopy německy mluvícího obyvatelstva, které bylo z velké části vysídleno po druhé světové válce, a jehož přítomnost je dodnes patrná v městské krajině. Setkali se také s některými příklady recyklačních praktik nových obyvatel. Viděli, jak byly některé budovy, předměty a symboly znovu využity, přetvořeny nebo přehodnoceny v průběhu času, čímž vznikly nové významy a vzpomínky.
Setkání bylo cennou zkušeností pro členy týmu, kteří získali nové poznatky a perspektivy ke svým výzkumným tématům. Také si upevnili své vzájemné vztahy jako tým. Těší se na další setkání a pokračování své práce na odhalování spektrálních aspektů regionů střední Evropy, které byly zasaženy vysídlováním.
WaldvillaWaldvillaWaldvillaTýmové setkání v liberecké knihovněPamátník 1. světové války zaměstnancům textilky Johanna Liebiega v LiberciHřbitov ve Vratislavicích s hrobkou rodiny GinzkeyůZauhlovačka – bývalá továrna na koberce rodiny Ginzkeyů
Byli jsme pozváni jako vědci, kteří se zabývají etnografií regionů po vysídlení, abychom pomohli s akademickou stránkou místního projektu v Goleniowe.
Na půdě bývalého fotoateliéru bylo nalezeno několik set skleněných negativů. Fotografie zachycují poválečné obyvatele města a regionu Goleniów a připomínají významné události jejich rodin. Skupina místních nadšenců a badatelů se snaží zjistit co nejvíce informací o lidech na fotografiích a jejich příbězích. Tímto způsobem přispívají k místní poválečné historii prostřednictvím fotografie a rodinných příběhů.
Michal Korhel a Karolina Ćwiek-Rogalska jsou již součástí tohoto projektu, kde pomáhají s metodikou potřebnou k dosažení zamýšlených výsledků. V budoucnu také zorganizují workshop a přednášku v Goleniowie. Více informací o našem zapojení do tohoto projektu bude brzy následovat. Do té doby se můžete s projektem seznámit prostřednictvím jeho webových stránek (Goleniowskie Fotohistorie) a Facebookové stránky Goleniowskie Fotohistorie.
