[ENG, Czech version below] After German-speaking inhabitants were expelled in 1946 from many regions of what is currently the Czech Republic, the material reminders of German culture were also to disappear. Karina Hoření, our team member who conducts ethnographic research in northern Bohemia, illustrates in her blogpost that reminders of German culture can still be found in Czech towns and villages. One of these reminders are German inscriptions on houses, which drew visitors‘ attention to shops or services that no longer exist. Such inscriptions fit into our research framework of hauntology because they are reminders of a traumatic past that was supposed to disappear.
One of the inscription embodies this principle literally – in 1974, the Czechoslovak satirical weekly Dikobraz published a photograph of a house with a scrawled German inscription Josef Bubak Kunst und Bauschlosserei (“Josef Bubak Art and Construction Locksmith”), and the weekly added and ironic caption „.. and specters haunt on“. Journalists are making fun of the fact that the former workshop owner’s surname „Bubak“ is also a Czech word for a specter. The joke is a simple illustration of an idea that the inscription belongs to another era and is out of place and therefore “haunts“ the 1970s Czechoslovakia. This and other examples of German inscriptions from various Czech regions are discussed in the blogpost below.
V satirickém politickém týdeníku „Dikobraz“ vyšel v roce 1974 obrázek oprýskaného domu na kterém prosvítá nápis “Josef Bubak Kunst & Bauschlosserei”, pod fotografií je nápis “…a bubáci straší dál”.
Vtip spočíval v tom, že v sedmdesátých letech byly v Československu stále ještě k vidění německé nápisy na domech. Připomínaly, že do roku 1946 žilo v českých zemích přes tři miliony německých Čechů, kteří museli ve většině po válce odejít.
„Dikobraz“ tím pokračuje v ideologické linii, která byla v Československu dominantní už od konce války – “všechny připomínky němectví” měly “zmizet”, aby tato historická etapa mohla být zapomenuta. Josef Bubak tak není jen konkrétní majitel zámečnictví, ale reprezentuje všechny Němce jako “bubáky”, kteří měli být zapomenuti ale “straší”.
Přesto jsou německé nápisy jedním z mála dokladů německé minulosti českého pohraničí, které můžeme stále vidět ve veřejném prostoru i více než sedmdesát let po odsunu německých Čechů. Ve Vratislavicích nad Nisou (dříve Maffersdorf) sice už zmizela reklama na zámečnictví pana Bubaka, ale na stejné ulici můžeme můžeme dodnes najít předválečný nápis, který ale tolik “nestraší”, protože drogerie se píše česky i německy i stejně.
Strašící nápisy zapadají do konceptu hauntologie, ze kterého vychází náš výzkumný projekt. Pojem hauntologie zavedl francouzský filozof Jacques Derrida (2012) a je kombinací slov ontologie a haunting (anglicky „strašení“). Hauntologie je alternativní ontologie věcí, které jsou skryté a potenciálně traumatické. Zapomněli jsme na ně nebo na ně nechceme myslet, ale jejich minulost se nám neustále připomíná. Přesně jako německé nápisy, které se znovu zjevují a kladou tak otázky, kam zmizela němčina a Němci z Čech.
Po válce, se totiž nepodařilo zbavit všech připomínek německé minulosti českého pohraničí, ačkoliv to byla politika proklamovaná například komunistickou stranou v Rudém právu. Důvody mohly být také ekonomické – domy konfiskované německým Čechům často zůstaly státu jako obecní majetek a městské správy neměly finanční prostředky na jejich opravu. Ani pro soukromé majitelé, kteří si od čtyřicátých let mohli zakoupit konfiskované domy nebylo v socialistickém Československu snadné z finančního ani materiálního hlediska udělat novou fasádu.
Petr Šimr fotografoval Liberec (něm. Reichenberg), jehož předměstím jsou Vratislavice, v sedmdesátých a osmdesátých letech. Na fotografiích je vidět, že většina starších domů byla pořád neopravených. Také lidé, se kterými mluvím v rámci našeho výzkumu, vzpomínají, jak běžné byly ve městě německé nápisy. Platilo to pro celé Československo – zašlost staré Prahy byla to, co zde obdivovali zahraniční turisté ještě v devadesátých letech, v pohraničí se ale k této romantice přidávala ještě vrstva německé minulosti.
V této interpretaci měla kvalitativní změna nastat po roce 1989. Dotace na zateplení a relativní ekonomická prosperita majitelů nemovitostí opravdu znamenala rychlejší zánik německých nápisů více než ideologické proklamace o “vyčištění” pohraničí od německých vlivů.
Dosud viditelné německé nápisy se tak dnes staly symbolem úpadku, kterým procházejí především pohraniční regiony, které nezvládly transformaci od socialismu ke kapitalismu. Jako symboly české transformace pak naopak chápeme pastelové barvy omítek, které rozzářily česká města v devadesátých letech.
Dokladem mohou být německé nápisy v Javorníku (něm. Jauernig), jednom z nejchudších českých regionů nebo v Kravařích (něm. Graber) v okrese Česká Lípa, obci, která může být zařazená do tzv. vnitřní periferie. Jsou to místa, kde se setkalo zřícení dvou epoch a utopií – zanikla zde německá kultura spojená s industriální rozvojem na konci 19. století, kdy tzv. bohaté Sudety získaly své bohatství, ale nenaplnila se tu ani utopie o pohraničí jako laboratoři socialismu. Na obou následujících fotografiích jsou to německé nápisy, které upozorňovaly na služby občanské vybavenosti, které v těchto regionech naopak dnes chybí.
Prohry severočeského pohraničí symbolizuje třeba bývalá hasičská zbrojnice v Pertolticích (německy Berzdorf) ve frýdlantském výběžku, na které bledne kromě německého nápisu i ten český poválečný a dnes není ani patrné, který je starší.
Německé nápisy ale nemusí být pouze v pohraničí a nejen zde se mohly zachovat. Jeden je patrný i v Brně na ulici Bratislavská. Do tohoto města s významnou německy hovořící menšinou přišlo po válce hodně Romů ze Slovenska a usadili se právě v okolí Bratislavské v dělnické čtvrti u řeky Svratky, v místě, které má dnes všechny charakteristiky sociálně vyloučené lokality. Romská migrace je typická pro celé poválečné Československo a proto žije dodnes nejvyšší podíl Romů v České republice v pohraničí, kde byly po válce volné bytové kapacity i pracovní příležitosti.
V Brně se tak v tomto domě potkávají dva důsledky války – jak odsun německých Čechů, tak romská migrace, kdy oba tyto fenomény jsou z české společnosti dodnes vylučovány a “straší” nás.
Text: Karina Hoření
Zdroje
Derrida, J. (2012). Specters of Marx: The state of the debt, the work of mourning and the new international. Routledge.
Lukuvka, L. (2022). Petr Šimr- Portrét města.Severočeské muzeum.
Přežijí rok 1975?. (22.2. 1974). Dikobraz, s. 7.
Všechny připomínky němectví zmizí. (21.9.1945). Rudé právo, s. 1.
zdroje fotografií:
Google Street View, 26.6.2023.