Angelika Zanki

[ENG, Czech version below] After German-speaking inhabitants were expelled in 1946 from many regions of what is currently the Czech Republic, the material reminders of German culture were also to disappear. Karina Hoření, our team member who conducts ethnographic research in northern Bohemia, illustrates in her blogpost that reminders of German culture can still be found in Czech towns and villages. One of these reminders are German inscriptions on houses, which drew visitors‘ attention to shops or services that no longer exist. Such inscriptions fit into our research framework of hauntology because they are reminders of a traumatic past that was supposed to disappear.

One of the inscription embodies this principle literally – in 1974, the Czechoslovak satirical weekly Dikobraz published a photograph of a house with a scrawled German inscription Josef Bubak Kunst und Bauschlosserei (“Josef Bubak Art and Construction Locksmith”), and the weekly added and ironic caption „.. and specters haunt on“. Journalists are making fun of the fact  that the former workshop owner’s surname „Bubak“ is also a Czech word for a specter. The joke is a simple illustration of an idea that the inscription belongs to another era and is out of place  and therefore “haunts“ the 1970s Czechoslovakia. This and other examples of German inscriptions from various Czech regions are discussed in the blogpost below.

---

V satirickém politickém týdeníku „Dikobraz“ vyšel v roce 1974 obrázek oprýskaného domu na kterém prosvítá nápis “Josef Bubak Kunst & Bauschlosserei”, pod fotografií je nápis “…a bubáci straší dál”.

Vtip spočíval v tom, že v sedmdesátých letech byly v Československu stále ještě k vidění německé nápisy na domech. Připomínaly, že do roku 1946 žilo v českých zemích přes tři miliony německých Čechů, kteří museli ve většině po válce odejít. 

„Dikobraz“ tím  pokračuje v ideologické linii, která byla v Československu dominantní už od konce války – “všechny připomínky němectví” měly “zmizet”, aby tato historická etapa mohla být zapomenuta. Josef Bubak tak není jen konkrétní majitel zámečnictví, ale reprezentuje všechny Němce jako “bubáky”, kteří měli být zapomenuti ale  “straší”.

Přesto jsou německé nápisy jedním z mála dokladů německé minulosti českého pohraničí, které můžeme stále vidět ve veřejném prostoru i více než sedmdesát let po odsunu německých Čechů. Ve Vratislavicích nad Nisou (dříve Maffersdorf) sice už zmizela reklama na zámečnictví pana Bubaka, ale na stejné ulici můžeme můžeme dodnes najít předválečný nápis, který ale tolik “nestraší”, protože drogerie se píše česky i německy i stejně.

Strašící nápisy zapadají do konceptu hauntologie, ze kterého vychází náš výzkumný projekt. Pojem hauntologie zavedl francouzský filozof Jacques Derrida (2012)  a je kombinací slov ontologie a haunting (anglicky „strašení“). Hauntologie je alternativní ontologie věcí, které jsou skryté a potenciálně traumatické. Zapomněli jsme na ně nebo na ně nechceme myslet, ale jejich minulost se nám neustále připomíná. Přesně jako německé nápisy, které se znovu zjevují a kladou tak otázky, kam zmizela němčina a Němci z Čech.

Po válce, se totiž nepodařilo zbavit všech připomínek německé minulosti českého pohraničí, ačkoliv to byla politika proklamovaná například komunistickou stranou v Rudém právu. Důvody mohly být také ekonomické – domy konfiskované německým Čechům často zůstaly státu jako obecní majetek a městské správy neměly finanční prostředky na jejich opravu. Ani pro soukromé majitelé, kteří si od čtyřicátých let mohli zakoupit konfiskované domy nebylo v socialistickém Československu snadné z finančního ani materiálního hlediska udělat novou fasádu. 

Petr Šimr fotografoval Liberec (něm. Reichenberg), jehož předměstím jsou Vratislavice, v sedmdesátých a osmdesátých letech. Na fotografiích je vidět, že většina starších domů byla pořád neopravených. Také lidé, se kterými mluvím v rámci našeho výzkumu, vzpomínají, jak běžné byly ve městě německé nápisy.  Platilo to pro celé Československo – zašlost staré Prahy byla to, co zde obdivovali zahraniční turisté ještě v devadesátých letech, v pohraničí se ale k této romantice přidávala ještě vrstva německé minulosti.

V této interpretaci měla kvalitativní změna nastat po roce 1989. Dotace na zateplení a relativní ekonomická prosperita majitelů nemovitostí opravdu znamenala rychlejší zánik německých nápisů více než ideologické proklamace o “vyčištění” pohraničí od německých vlivů. 

Dosud viditelné německé nápisy se tak dnes staly symbolem úpadku, kterým procházejí především pohraniční regiony, které nezvládly transformaci od socialismu ke kapitalismu. Jako symboly české transformace pak naopak chápeme pastelové barvy omítek, které rozzářily česká města v devadesátých letech. 

Dokladem mohou být německé nápisy v Javorníku (něm. Jauernig), jednom z nejchudších českých regionů  nebo v  Kravařích (něm. Graber) v okrese Česká Lípa, obci, která může být zařazená do tzv. vnitřní periferie. Jsou to místa, kde se setkalo zřícení dvou epoch a utopií – zanikla zde německá kultura spojená s industriální rozvojem na konci 19. století, kdy tzv. bohaté Sudety získaly své bohatství, ale nenaplnila se tu ani utopie o pohraničí jako laboratoři socialismu. Na obou následujících fotografiích jsou to německé nápisy, které upozorňovaly na služby občanské vybavenosti, které v těchto regionech naopak dnes chybí. 

Prohry severočeského pohraničí symbolizuje třeba bývalá hasičská zbrojnice v Pertolticích (německy Berzdorf) ve frýdlantském výběžku, na které bledne kromě německého nápisu i ten český poválečný a dnes není ani patrné, který je starší. 

Německé  nápisy ale nemusí být pouze v pohraničí a nejen zde se mohly zachovat. Jeden je patrný i v Brně na ulici Bratislavská. Do tohoto města s významnou německy hovořící menšinou přišlo po válce hodně Romů ze Slovenska a usadili se právě v okolí Bratislavské v dělnické čtvrti u řeky Svratky, v místě, které má dnes všechny charakteristiky sociálně vyloučené lokality. Romská migrace je typická pro celé poválečné Československo a proto žije dodnes nejvyšší podíl Romů v České republice v pohraničí, kde byly po válce volné bytové kapacity i pracovní příležitosti. 

V Brně se tak v tomto domě potkávají dva důsledky války – jak odsun německých Čechů, tak romská migrace, kdy oba tyto fenomény jsou z české společnosti dodnes vylučovány a “straší” nás. 

Karina Hoření

---

Zdroje

Derrida, J. (2012). Specters of Marx: The state of the debt, the work of mourning and the new international. Routledge.

Lukuvka, L. (2022). Petr Šimr- Portrét města.Severočeské muzeum.

Přežijí rok 1975?. (22.2. 1974). Dikobraz, s. 7.

Všechny připomínky němectví zmizí. (21.9.1945). Rudé právo,  s. 1.

zdroje fotografií:

Google Street View,  26.6.2023. 

---

Chcete citovat tento text?

Hoření, K. (2023, červenec 21). Ptaní se na Hadvigu – zápisky z terénního deníku. Spectral Recycling Research Blog. Josef Bubak Kunst und Bauschlosserei aneb tajemství německých nápisů

[ENG, Polish version below] After the so-called “Recovered Territories”, i.e. lands that were formerly German, became a part of the newly established Polish state in the aftermath of World War II the traces of the previous German culture had to be removed or recycled in a way fitting the new Polish historical narrative. Within this context, Michal Korhel provides an overview of how Polish authorities as well as the new population of the “Recovered Territories“ treated the formerly German cemeteries in Western Pomerania in Goleniów / Gollnow and surroundings. Were they destroyed or preserved? What do those places look like nowadays? He is especially interested in what happened to the German gravestones of the cemeteries located in the region.

[ENG, Polish version below] To what extent are the works of art created before the radical change in 1945 still valid categories of description for the landscape of contemporary Polish-Czech borderlands? Author explores the possibilities of mutual commentary provided by the photos taken during her recent fieldwork and fragments of one of the plays by Gerhard Hauptmann, an obscure German author who used to live in Lower Silesia.

Proč (někteří) Češi nemají rádi Sudety 

[ENG, Czech below] Based on two examples from the contemporary public debate, Karina Hoření describes why some Czechs avoid the term “Sudety” and why this term carries negative connotations in Czech language. The first example refers to a lookout tower on the Czech-Polish border in the Orlické Mountains and differences between Polish and Czech conceptualizations of the term. The aforementioned tower stood on the top of Vrchmezí / Orlica as early as in the 19th century, when this area was a part of Prussia. Currently, the lookout was restored and in the vicinity of a new tower, an information board with bilingual sign was put. While in Polish, it informs that the original lookout tower stood in the “Sudety”, the Czech translation uses more scientific term “Krkonošsko-jesenická subprovincie”. Then, Karin exemplifies a range of emotions the term “Sudety” carries in Czech language. The second example comes from a Facebook discussion on the page of a liquor store that sells apple schnapps under the name of “Sudeten Schnaps”. Many of the discussants find this name inappropriate: for them the “Sudety” are clearly associated with Nazism. For many people, the history of 1938, when the First Czechoslovak Republic was divided by the Third Reich, still overlays any other meanings of the word “Sudety” and is highly emotionally charged. Within the project we propose to look beyond the common identification of “Sudety” with a particular point in Czech history, i.e. Munich agreement, and to look at the particular cultures that emerged there post-1945.

---

Rozhledna na Vrchmezí

Na vrchu Orlica (česky Vrchmezí) v Orlických horách byla na polské straně před několika lety postavena rozhledna. Nebo spíše, byla rozhledna obnovena, protože první zde byla postavena už v roce 1881. V té době ale stála v Prusku a na území obce, která se jmenovala Bad Reinerz a nikoliv Duszniki-Zdrój. 

Obec byla přejmenována na Duszniki-Zdrój, když se po druhé světové válce posunuly hranice Polska na západ, obyvatelé hovořící německy museli odejít a německá historie tohoto území měla být zapomenuta – v této době také zanikla původní rozhledna. Podobný vývoj proběhl i na druhé straně hranice v Československu.

Že se na obou stranách hranice opět připomíná německá historie, je patrné z rozsáhlého informačního panelu, který informuje návštěvníky z Čech i Polska o předválečné historii tohoto místa, o německých provozovatelích a návštěvnících. 

Přesto je mezi českou a polskou verzí informačního panelu jeden rozdíl, který ukazuje, že vyrovnání s předválečnou minulostí není úplné.

Polská verze říká o původní rozhledně: Miała 16 m  wysokości i była jedną z nielicznych w Sudetach. Český překlad této věty zní: Měřila 16 metrů a byla jedna z mála v Krkonošsko-jesenické subprovincii. Ano, český překladatel či překladatelka se snažil*a vyhnout názvu Sudety, i když toto slovo je samozřejmě v češtině známé, v běžné řeči se používá hojně a určitě je srozumitelnější, než „Krkonošsko-jesenická subprovincie“, což je především odborný termín, který byl zaveden až v sedmdesátých letech. 

V češtině hojně používané slovo „Sudety“ sebou totiž nese velkou historickou zátěž, kterou v polštině nemá – ostatně silnice, která vede po polské straně orlického hřebene kousek pod Vrchmezím se jmenuje „Autostrada Sudecka“ – což zní v češtině stejnou měrou vtipně a bizarně. Zatímco v polštině jsou „Sudety“ slovo označující konkrétní region, v češtině sebou nesou tolik negativních kulturních významů, že pojmenovat tak silnici zní skoro nactiutrhačně.

Sudetský šnaps

Se Sudety se samozřejmě nesetkáte jen přímo v horách: původně slovo označovalo pohoří při dnešní česko-polské hranici. Že se jedná o běžně používané slovo, které každý Čech nebo Češka nějak rozumí je patrné z toho, že jedna firma produkující alkohol nazvala svoji pálenku „Sudeten Schnapps”. Na facebookové stránce jedné prodejny s alkoholem se ale kolem „Sudeten Schnaps“ strhla debata, na které si ukážeme, jakými významy je v Česku slovo „Sudety“ pořád nabité.

Sudetská reneta je hojně rozšířenou odrůdou jablka, vyšlechtěnou v polovině 19. století na severní Moravě (tedy v regionu, který byl také osídlen německy mluvícím obyvatelstvem a součástí sudetských pohoří – Krkonošsko-jesenické subprovincie, chcete-li). Zatímco v Polsku „Sudety“ zůstaly jen názvem regionu, v Česku mají mnohem širší a často negativní konotace.   

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sudetsk%C3%A1_reneta#/media/Soubor:Sudetsk%C3%A1_reneta.jpg

Mnozí zákazníci proto pálenkou nebyli potěšeni: Hnus, Jste padlí na hlavu?, píší komentátoři. 

Jiní se ponoří do detailu v tom, proč se jim nezdá název “Sudetský šnaps” vhodný: …jen v týdnech kolem září 1938 bylo členy německé pravicové polovojenské organizace Freikorps v československém pohraničí, podle vás v “Sudetech”, povražděno či v přestřelkách zahynulo 130 čs. vojáků, četníků, členů finanční stráže či Stráže obrany státu. Já jsem prostě na tuhle propagandu alergickej.

Tento konkrétní komentující by dokonce podporoval politiku poválečné československé vlády, která vyhláškou z května 1945 zakázala používat termín „Sudety“ v úředním styku. Měl se používat pouze pojem „pohraničí“. 

Stejně tak tento komentující vysvětluje proč čeští a moravští Němci, pro které se až od 19. století užíval pojem sudetští Němci, požadovali ve třicátých letech připojení území Sudet k Německu, což se uskutečnilo tzv. Mnichovskou dohodou v září 1938. Tento traumatický okamžik českých dějin přepsal všechny další významy pojmu „Sudety“. Pro některé komentátory se z toho důvodu sudetský šnaps pojí těsně s historií druhé světové války a tím pádem taky s Holocaustem a krutostmi nacistické politiky vůči menšinám: Kdy přijde etiketa z Osvětimi?, napsala další z komentujících. Propojením s fašismem je kritika sudetského šnapsu i velmi aktuální: To budete dodávat banderovcům na Ukrajinu? zeptal se další uživatel, kterého reklama nenechala klidným a který zjevně věří ruské propagandě, která tvrdí, že ruský útok na Ukrajinu je veden proto, aby zde byl poražen fašismus. 

Firma vyrábějící pálenku samozřejmě šla takové diskuzi naprosti, když název vyvedla na etiketě v němčině a švabachem – písmem, které máme v podvědomí spojené s německou kulturou. Tento krok byl asi úspěšný, protože přes negativní reakce byl šnaps rychle vyprodán. Facebookové diskuze totiž odrazem reality, zvláště na stránkách prodejen s alkoholem, kde diskutují především muži ve středních letech. 

Mimo internetové diskuze, především v samotném regionu není pojem “Sudety” pouze negativní a proto je v pořádku ho používat. Kromě sudetské pálenky existuje i nostalgická  knižní série „Zmizelé Sudety“, komiks a film o Aloisi Nebelovi využívá představu o zanedbaném regionu a oslavuje jeho obyvatele, ve filmu “Schmitke” se krajina Krušných hor stává místem tajemství. Z toho je patrné, že pojem Sudety není úplně tabuizován: v některém kontextu je přijímán, v dalších vyvolává kontroverze. Rozdíly v chápání tohoto slova jsou jak regionální, tak třídní nebo generační.

Na všech těchto příkladech ale je vidět, že pojem “Sudety” pořád ještě v Češkách a Češích vzbuzuje širokou škálu emocí od sentimentu, ironie až k nenávisti. V našem projektu se ale nezajímáme o to, jak pracují s tímto pojmem reklama nebo média, jdeme ale k jeho kořenům. Jsou “Sudety” jen nálepka, kterou dáte nějakému výrobku (nebo výroku) abyste vzbudili emoce, které jsou založené na zjednodušeném vnímání, že sudetské  rovná se nacistické. V našem projektu studujeme žitou realitu tohoto regionu, který není a nemůže být zjednodušován jen na jediný bod v historii. Nabízíme i pohled na Sudety, který nevyplývá jen z toho, co zde už není, ale který popisuje i novou kvalitu, která zde vznikla a zda novousedlíci spolu se starousedlíky vytvořili svoji kulturu.  

Karina Hoření

---

Chcete citovat tento text?

Hoření, K. (2023, březen 27). Sudety nebo Krkonošsko-jesenická subprovincie. Spectral Recycling Research Blog. https://spectralrecycling.ispan.edu.pl/pl/sudety-nebo-krkonossko-jesenicka-subprovincie/