Przejdź do treści

Angelika Zanki

Scholars of Borders Meet in Gruszki During the 33rd Researchers on the Border Seminar and Workshop with the Spectral Recycling Team

In mid-June, we were delighted to co-organize the 33rd seminar of the Badacze i Badaczki na Granicy [Researchers on the Border] group, dedicated to examining bordering practices across a variety of border contexts. We were particularly interested in how state borders are shaped in relation to one another, as well as in the boundaries that emerge between different communities and social groups. To explore these questions, we gathered in Gruszki, a small hamlet in Podlasie, where we discussed papers presented by scholars from Poland and abroad.

The first part of the meeting was devoted to research plans and works in progress. We heard and discussed excerpts from the work of Natalia Judzińska from the Institute of Slavic Studies, Polish Academy of Sciences, who is researching the Polish–Belarusian border. Our own Magdalena also presented a section of her PhD thesis, focusing on bordering practices among contemporary religious communities in two post-displacement regions. Jakub Bieniasz from Adam Mickiewicz University in Poznań discussed his plans for conducting research in Podlasie. We then moved to the Polish–Ukrainian–Slovak borderlands from both contemporary and historical perspectives. Tomasz Kosiek from the University of Rzeszów spoke about his documentation project along the Uzh River. Karolina Panz from the Institute of Slavic Studies, Polish Academy of Sciences, took us back in time to discuss the challenges of reconstructing the history of smuggling along the border. Finally, our team member Michal presented his research on the forests of Hauerland and reflected on the extent to which their haunted character can serve as a source for studying effect.

An important part of the seminar was the border walk, during which members of Badacze i Badaczki na Granicy showed us not only contemporary bordering practices relating to the infrastructure but also traces of both the distant and more recent past, particularly those connected to the humanitarian crisis at the border. Participants also had the opportunity to visit an exhibition by Iraqi artist Mustafa Fouad, who illustrated his experiences of crossing the border.

On the second day, we met with Joanna Zielińska-Öktem from the Contact Zone Association to discuss her films on borders in Bosnia and Herzegovina, particularly in the post-1995 period. The seminar concluded with a presentation by our team member Karina, who shared her ethnographic research along the former German railway line that once connected areas that today form part of the Polish–Czech borderlands.

The remainder of the day was devoted to a workshop that we led using the ethnographic postcard method. We discussed in depth how we employ this method and how it shapes our practice as hauntologists. Participants were then invited to create their own postcards and discuss them with the rest of the group. This was the second workshop of this type, following smaller workshops we conducted in pairs or individually.

We are pleased that the final year of our project began in this way: by sharing the milestones we have achieved so far, participating in discussions that broadened our horizons, and gaining insights into a variety of other post-displacement regions. We hope that the methods we presented will find their way into the work of other researchers as well.

participants postcards from the workshop, photo: Michal Korhel

Karolina Ćwiek-Rogalska at the conference on the Recovered Territories in the Polish Sejm

On Monday, 15 June, Karolina was invited to participate in a conference promoting knowledge about the history and post-1945 development of the formerly German territories incorporated into Poland. The conference, organized by Tygodnik Powszechny, one of Poland’s leading magazines, took place in the Polish Sejm, the seat of Parliament. The venue underscored the event’s character as a discussion about Poland’s past and present, viewed through a regional lens.

Karolina took part in the first panel alongside Eryk Krasucki from the University of Szczecin. Their discussion explored various trajectories of development, focusing on individual experiences and the ways local communities negotiated centrally imposed propaganda while attempting to settle and feel at home amid the remnants of German material culture. She illustrated her statements with examples drawn also from the research conducted within our project.

The subsequent panels examined contemporary sociological research on how these territories are perceived both by their inhabitants and by people elsewhere in Poland. They also addressed the extent to which artistic practices shape perceptions of life in the formerly German regions, as opposed to reflecting lived realities.

The heated debate continued until late afternoon, demonstrating that this remains a highly relevant and engaging topic. We are now looking forward to July, when the results of the sociological study conducted by the Instytut Zachodni in Poznań will be published. These findings will provide an excellent point of comparison for our own site-specific and qualitative research.

New article in Forum Historiae. Michal Korhel on Departing from Krickerhau and Arriving in Handlová: Childhood Memories of Migration among German Expellees and Slovak Settlers 

A new article titled “Departing from Krickerhau and Arriving in Handlová: Childhood Memories of Migration among German Expellees and Slovak Settlers” by Michal Korhel has been published in Forum Historiae.

Handlová (German Krickerhau) was one of the main centres of Hauerland, a region in central Slovakia inhabited predominantly by a German-speaking population until the end of the Second World War. As a consequence of wartime events and post-war population transfers, German, and later Czechoslovak, authorities forced Slovak Germans to leave their homes. After 1945, Slovak settlers from neighbouring regions as well as from Hungary, France, Belgium, Romania, and Sub-Carpathian Ruthenia arrived in Handlová to take the place of the ousted German population. Drawing on oral history interviews, this article examines the childhood experiences of both the original German inhabitants of Handlová and the Slovak settlers who were relocated there after the Second World War. For both groups, German expellees and Slovak newcomers, childhood was profoundly shaped by (forced) migration. Yet while the Germans departed for a devastated Germany leaving most of their possessions behind, the Slovak settlers often arrived in what they perceived as their “home country,” bringing with them not only material belongings, but also distinct expectations and identities. By comparing the two sets of childhood recollections, the article explores how displacement was experienced and remembered across ethnic and national divides, revealing the shared emotional and sensory dimensions of migration and also the contrasting interpretative frameworks through which loss and new beginnings were understood. Ultimately, the study contributes to a more nuanced understanding of how memory, identity, and belonging were formed through post-war migration in Central Europe.

A link to the full text you can find here.

New article in Memory Studies Review. Karolina Ćwiek-Rogalska on Sympathy for the Unfamiliar Ghosts: Why did Polish Settlers Care for Tombs of Ancestors of Expelled Germans?

A new article titled “Sympathy for the Unfamiliar Ghosts: Why did Polish Settlers Care for Tombs of Ancestors of Expelled Germans?” by Karolina Ćwiek-Rogalska has been published in Memory Studies Review.

Although the scholarship to date has assumed that after the Second World War in central Europe, in regions where forced displacement took place, the new, mostly Slavic settlers neglected and destroyed German cemeteries left behind by the expellees, Karolina argues that this process did not start in the first years after the war because of the relationships that the settlers established with chosen German dead. She explains why this particular deceased individual was chosen, focusing on how the care of their tomb temporarily established a form of spectral kinship. To do so, she focuses on ethnographic materials, including interviews gathered in central Pomerania, contemporary Poland, to see how these stories have been conveyed after 1989 and what impact post-socialist conditions had on them.

A link to the full text you can find here. The publication is also available in open access via Zenodo: https://zenodo.org/records/20623766

New blog post (in Czech). “Všichni víme, co se tu stalo za války” – Postřehy z Pouti smíření

In her latest blog post, Karina Hoření reports on the 2026 March of Reconciliation, an annual event commemorating the postwar expulsion of ethnic Germans from Brno. This year’s march coincided with a controversial meeting of the Sudeten German Association in the Czech Republic, sparking renewed debate. Karina examines the competing historical narratives: one focused on reconciliation and the memory of the expelled population, and the other highlighting the broader context of the Nazi occupation and the role of certain Sudeten Germans in the dissolution of Czechoslovakia.

Link to the blog post you can find here.

“Všichni víme, co se tu stalo za války” – Postřehy z Pouti smíření

[ENG, Czech version below] In May, two of our team members (Karina and Michal) took part in the 2026 March of Reconciliation, an annual event commemorating the postwar expulsion of ethnic Germans from Brno. Karina Hoření is sharing her ethnographic glimpses from the route. This year’s march became particularly controversial because it coincided with the first meeting of the Sudeten German Association held in the Czech Republic, prompting protests and heated public debate.

Karina uses observations from the event to illustrate two competing interpretations of the history of the forced displacement of the German minority. While supporters of the march emphasize reconciliation and remembrance of the injustices suffered by expelled Germans, critics argue that such narratives often overlook the broader context of Nazi occupation and the active role of many Sudeten Germans in the destruction of Czechoslovakia.

The article concludes with observations from the association’s meeting and argues that, despite the seemingly depoliticized nature of the German past, the memory of the expulsion remains politically and emotionally charged. Symbols and traditions associated with German heritage, such as Lederhosen – short leather trousers can still evoke historical tensions and can be activated in contemporary cultural and political conflicts.


„Všichní víme, co se tu stalo za války a co tomu předcházelo“, začíná jeden z prvních projevů před letošní Poutí smíření. Stojíme na poli u Pohořelic, mezi silnicí a výrobní halou a květnové sobotní dopoledne už dává vědět, že bude horký den. Kus pole s několika kříži je oddělen od okolní krajiny nízkým živým plotem, který bude hrát v mém vyprávění důležitou roli. Uvnitř, v prostoru s kříži, je už několik set lidí. Jsou to  účastníci letošní Pouti smíření – pěšího pochodu, který jde opačným směrem než v květnu roku 1945 putoval průvod násilně vysídlených československých Němců z Brna. Smrt více než tisícovky z nich na tomto místě dnes připomínají kříže a památník. Pouť smíření má tradici již skoro dvě desítky let a pokud někdy vzbudila nějaký odpor, tak spíše místního významu. Letos je ale všechno jinak, protože kromě Pouti smíření je součástí letošního festivalu Meeting Brno také sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení. V českých médiích se často používá  termín „Landsmannschaft“, německý název, pro mnoho lidí nesrozumitelný, pomáhá představě, že organizace je něco cizího. Na sjezdu se od roku1950 schází lidé násilně vysídlení z Československa a letos se poprvé koná v České republice.  Právě proto sjezd vzbudil odpor určité části veřejnosti. Její zástupci protestují na druhé straně nízkého křoví, které ohraničuje pietní místo. Je jich řádově méně, tak do padesáti osob, ale jsou hlasitější a viditelnější než účastníci pochodu – skoro všichni mají nějaký transparent, hodně z nich také drží české vlajky. Můj kolega Michal (letošní ročník kvůli kontroverzi přilákal také rekordní množství výzkumnictva) už se s některými zná, byli na včerejších protestech v centru Brna. Večer už budu mít i já pocit, že se s nimi znám – v průběhu pouti stáli na různých místech na trase, aby vyjádřili svůj odlišný názor na pochod, problematiku nuceného vysídlení německé menšiny z Československa, ale také na mezinárodní i vnitrostátní politickou situaci.

Z celého dne je to ale úvodní ceremoniál, kdy jsou odlišné pohledy na celou událost nejlépe konfrontovány a příležitost k tomu dává právě živý plot: dostatečně jednoznačně odděluje oba tábory, ale zároveň se přes něj dá diskutovat. Po zbytek pochodu už k sobě nebudou obě skupiny tak blízko. Popíšu detailně jeden rozhovor přes křoví, který se odehrál toho sobotního rána. Podle mne nejlépe ilustruje, že určitě ne všichni, kdo toho dne na poli u Pohořelic stáli, by se shodli na tom „co se tu stalo za války a co tomu předcházelo“. Názory si přes plot vyměnoval na straně zastánců pochodu asi třicetiletý muž ve sportovním.  Protože se představil jako učitel dějepisu na základní škole, budu ho označovat jako „učitel“. Na druhé straně stál starší muž, který hodně mluvil o své účasti na připomínkách německých antifašistů, budu mu tedy říkat „aktivista“. Učitel reprodukoval český liberální narativ, jak se ustálil v posledních dvaceti letech, postavený na představě smíření: co se stalo českým Němcům byla chyba, kterou nemůžeme odčinit, ale českou vinu připomínáme podobnými akcemi a účastí na nich. Pochod jako připomínka. Na druhé straně aktivistovi nevadil samotný pochod, ale to, že byl spojen s krajanským sdružením, které se podle něj nikdy dostatečně nevyrovnalo s nacistickými zločiny. Na podporu tohoto tvrzení jmenoval jak různé okolnosti z doby založení sdružení, tak informace, které se nacházejí i na současných webových stránkách. Události, na které podle něj pochod zapomíná, připomínaly různé transparenty na jeho straně plotu – velká podpora československých Němců zabrání Sudet a politiky hitlerovského Německa, utrpení Čechů a dalších národů za druhé světové války, koncentrační tábory a nucené práce v okupované Evropě. Tenhle příběh začíná už v roce 1938 a odsun je jen možná ne spravedlivým, ale pochopitelným vyústěním nacistické politiky. Pochod v tomto pohledu naopak umožňuje zapomnění na nacistické zločiny. 

Debata přes živý plot, foto: Michal Korhel

Tato výměna názorů jen zpřítomnila některé obecné rysy obou vyprávění o minulosti, které v českém veřejném prostoru existují už dlouho, jen se mění jejich dominance. Podle mě je nejdůležitějším rozdílem, kde mají obě vyprávění začátek. Český liberální narativ, který se prosazuje postupně od roku 1989, částečně přebírá vyprávění vyhnaných a jejich organizací, kdy začátkem je až rok 1945 a soustředí se tudíž jen na akt vyhnání. Byl to paradoxně jen Bernd Posselt, mluvčí krajanského sdružení, který ve své řeči detailně připomínal důsledky německé okupace Evropy. Další řečníci toto období velmi obecně přešli odkazem na to, že „všichni víme, co se stalo“. Moje pozorování a popis celé, situace, nejen na poli ale ukazuje, že právě na tom, co se stalo a jak je to důležité, se různé názorové skupiny nemůžou shodnout. 

Příkladem, který ilustruje, jak historický kontext postupně mizí z tohoto vyprávění o obecných hodnotách smíření, je plakát k podpoře sjezdu krajanského sdružení, který koloval po sociální sítích. Nevím, kdo je jeho autorem a vlastně si nejsem jistá, zda nebyl původně myšlen ironicky, široce ho ale sdíleli podporovatelé sjezdu. Pár v německých krojích – ona v dirndlu, on v krátkých kožených kalhotách a klouboučkem s ptačím perem se dívá na brněnský Petrov a k tomu výjevu je přidán nápis: “V Brně jste vítání, drazí krajané”. Co je pro mě na plakátu znepokojující ale je, že je vyveden ve stylu a barvách plakátů třicátých let, použitím toho nejsterotypnějšího obrazu němectví prostě vypadá jako předválečný propagandistický plakát. Že cílovému publiku (zřejmě) estetika plakátu nevadí je ale v souladu s mým dlouhodobým etnografickým výzkumem v českém pohraničí: dříve nenáviděné symboly němectví, jak gotické písmo, památníky první světové války, Lederhosen jsou dnes citlivě opravovány a oslavovány jako součást českého kulturního dedictví. Tato oslava stojí ale často na estetizací a depolitizaci minulosti, která je možná právě tím, že se z ní vytrácí téma konfliktu.

Plakát k podpoře krajanského sjezdu, zdroj: Facebook.com

V posledních letech mi mezi všemi opravenými německými památníky a vyhlídkami připadalo, že téma nuceného vysídlení už ztratilo svůj konfliktní potenciál. Odpor vůči letošnímu krajanskému sjezdu ukázal, jak je pořád možné tento potenciál mobilizovat a využít. Debata učitele s aktivistou byla vyjímečná tím, jak promyšlené byly argumenty na obou stranách. Do debaty ale vstupovali lidé z obou stran, jejichž daleko méně artikulovaná, ale více emocionální argumentace připomněla, jak se otázka nuceného vysídlení Němců z Brna proplétá s mnoha dalšími politickými i jinými tématy. „Pojďme se bavit o největším revanšistovi, který sedí na Hradě“ – řekl mi jeden z odpůrců pochodu, když už ho nebavily moje otázky, zda je potřeba porovnávat počty válečných i poválečných obětí na straně Čechů a Němců. Ukázal mi tak, že alespoň on nepřišel primárně kvůli historickým faktům, ale aby dal najevo svoje velmi aktuální politické postoje. „No jo, už vytáhli vlajku“ ozvalo se znechuceně z tábora odpůrců, když viděli dva účastníky pochodu s vlajkou Ukrajiny. Kromě ukrajinské jsem na pochodu potkala ještě vlajku sudetoněmeckou, nejvíc  bylo vlajek Evropské Unie, ale zahlédla jsem také vlajku palestinskou a na konci pochodu se přidala i jedna izraelská. Mnohost této symboliky ukazuje, jak je vyprávění o smíření zároveň velmi eticky vyhraněné, ale dostatečně flexibilní, aby pojalo různé politické agendy. Účast na pochodu je také vyjádřením určitých postojů spíš než jen připomínkou velmi konkrétní historické události. Nechci ale opakovat představy o odpůrcích pochodu jako o těch, kteří se ještě nedokázali vyrovnat s minulostí jako lidé  nosící evropské vlajky. „Ubožáci“ – poznamenal o odpůrcích ke svému známému jeden český liberální politik, bývalý ministr činný také na poli česko-německých vztahů. Připomněl mi, jak hluboké mentální příkopy byly vyhloubeny na obou stranách nízkého plůtku.

Vlajky na trase Pouti smíření, foto: Michal Korhel

Tuto poznámku jsem zaslechla, když už se účastníci pochodu pomalu vydávali na cestu – pak nás čekalo celý den šlapání po nekonečných asfaltových silnicích mezi poli jižní Moravy. Krajina kolem nabývala postupně příměstského charakteru až jsme skončili na neprůchodné mimoúrovňové křižovatce, odkud nás směrem k brněnskému centru musely přivézt autobusy.

Pochod dorazil do Brna, foto: Michal Korhel

Ačkoliv se v  průběhu cesty stalo také mnoho zajímavého, teď chci se ještě zastavit na sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení, kvůli kterému byl letošní ročník pochodu tolik kontroverzní. Když jsem až večer dorazila zpocená do Brna, rozhodla jsem se zajet ještě na výstaviště, kde celý víkend sjezd probíhal. Zřejmě kvůli obavám z bezpečnosti byl sjezd umístěn až do nejvzdálenějšího kouta brněnského výstaviště a u vchodu do areálu nebyl žádný uvítací nápis. Několik bezpečnostních kontrol, kterými jsem prošla, bylo v kontrastu s ospalou atmosférou sjezdu. Přišla jsem tak trochu v hluchý moment, denní program už skončil a většina stánků byla opuštěná. Stánky převážně reprezentovaly regionální skupiny krajanů, tedy vysídlenců, kteří pocházeli ze stejného místa v Československu a v západním Německu udržovali vzpomínku třeba na německé Chebsko, Hřebečsko či Jablonec. Večerní program teprve začínal a u dlouhých stolů v hlavním sále zatím seděly jen malé skupinky krojovaných, podle věku už jen potomků, vysídlenců. Kroje byly v něčem nejviditelnější připomínkou bohaté německé kultury českých zemích – ve stáncích regionálních organizací už toho není tolik co představovat, kromě starých letáků, ale barevné kroje z Vyškovska a pásky z Chebska pořád přitahují pozornost. 

Kroje na stánku organizace vyhnaných z Chebska, foto: Karina Hoření

Stánky původně malých a venkovských regionů jsou tak mnohem víc vidět, než třeba ten liberecký, který by přitom měl reprezentovat větší, pestřejší a bohatší skupinu sudetských Němců. Jako by se čeští Němci stávali spíš národopisnou zajímavostí. Zároveň ale letošní kontroverze kolem sněmu, ukázala, že kožené kalhoty nejsou pořád ještě depolitizovanou estetickou proprietou. Na plakátu sice symbolizují  obohacující multikulturní soužití a tradice českých Němců, ale tragické významy, které v českém prostoru měly kožené kalhoty od třicátých letech, nezmizely. Kožené kalhoty jako symbol německého nacionalismu a tragédií druhé světové války mohou být aktivovány a politicky využívány a poslech dechovky v kožených kalhotách na brněnském výstavišti tak na část veřejnosti pořád působí ohrožujícím dojmem. 

Karina Hoření


Chcete citovat tento text?

Hoření, K. (2025, září 30). Dycky Most do budoucnosti. Spectral Recycling Research Blog. https://spectralrecycling.ispan.edu.pl/dycky-most-do-budoucnosti/

33rd Researchers on the Border Seminar & workshop with the Spectral Recycling team

We warmly invite you to the 33rd Border Seminar of the Researchers on the Border (Badaczki i Badacze na Granicy) group, a two-day event bringing together researchers and practitioners exploring borders, borderlands, memory, migration, heritage, and cultural landscapes. This edition is organized in collaboration with the Spectral Recycling project team.

Through presentations, discussions, a border walk, an exhibition opening, and a collaborative workshop, participants will engage with diverse perspectives on historical and contemporary border regions in Central and Eastern Europe.

*Those interested in participating online are kindly requested to contact Karolina Ćwiek-Rogalska: karolina.cwiek-rogalska@ispan.edu.pl

piątek, 12 czerwca 2026

10:00-10:45 Natalia Judzińska, IS PAN, BBnG: Przestrzenie tymczasowe. Wytwarzanie granicy polsko-białoruskiej

10:45 – 11:30 Magdalena Bubík, IS PAN: (Nie)dziedziczenie we wspólnotach religijnych na dawnych i obecnych pograniczach, studium przypadku Piły i Liberca

11:30 – 12:15 Jakub Bieniasz, UAM: Przeplatające się historie: spotkania między osobami migrującymi i mieszkańcami polsko-białoruskiego pogranicza – plan badań

12:15 – 12:45 Przerwa kawowa

12:45 – 13:45 Tomasz Kosiek, IH URz: “Był tylko jeden kamień nasz i drugi był polski i taka była granica”. O pamięci granicy w dolinie rzeki Uż

13:45 – 14:45 przerwa obiadowa

14:45 – 15:45 Karolina Panz, IS PAN: Przemytniczki, kurierki i meliniary – historia kobiet z pogranicza polsko-słowackiego

15:45 – 16:15 Przerwa kawowa

16:15-17:15 Michal Korhel, IS PAN: Haunted Forests: German Traces in the Cultural Landscape of the Former Hauerland Region in Slovakia

17:15-19:30 Borderwalk – spacer graniczny

Wydarzenie towarzyszące: 20:00 Wernisaż prac Mustafy Fouada w Dworku Rousseau

sobota, 13 czerwca 2026

10:30 – 11:30 Joanna Zielińska-Öktem, Stowarzyszenie Contact Zone: “Border(line) disorder”. Wielowarstwowa pamięć granicy – proces wytwarzania przestrzeni pogranicza w powojennej Bośni i Hercegowinie

11:30 – 12:00 przerwa kawowa

12:00 – 13:00 Karina Hoření, IS PAN: Rivers and Railways – Ethnography of Czech-German Borderlands

13:00 – 14:00 przerwa obiadowa

14:00-18:00 warsztat z zespołem SpectralRecycling: Working with Ethnographic Postcards (warsztat w języku angielskim)

Seminarium organizowane we współpracy z zespołem projektu „Recycling the German Ghosts. Resettlement Cultures in Poland, Czechia and Slovakia after 1945” (Spectral Recycling). Sfinansowane ze środków UE (ERC, Spectral Recycling, 101041946). Wyrażone poglądy i opinie są jedynie opiniami autora lub autorów i niekoniecznie odzwierciedlają poglądy i opinie Unii Europejskiej. Unia Europejska ani organ przyznający dotację nie ponoszą za nie odpowiedzialności.


Abstrakty:

Natalia Judzińska Przestrzenie tymczasowe. Wytwarzanie granicy polsko-białoruskiej

Podczas wystąpienia przedstawię historyczny zarys wytwarzania granicy polsko-białoruskiej. Przyglądać się będę poszczególnym procesom, które od września 1939 wpływały na ustanowienie granicy dokładnie w tym miejscu. Procesu wytwarzania tej przestrzeni (Lefebvre, 1991) nie postrzegam jednak jako zakończonego, o czym świadczą ciągłe przekształcenia (Judzińska, Hajdarowicz, 2026) krajobrazu granicznego (Brambilla, 2015; Brambilla & Jones, 2020; Krichker, 2021) między innymi poprzez jego uzbrojenie (De León, 2015) w zamyśle mające na celu zatrzymanie znieregularyzowanej (Hameršak, 2022) migracji, a w efekcie, prowadzące do licznych doświadczeń przemocy (WAM, 2024, 2025) i śmierci osób w drodze (BDMG, b.d.). Granica polsko-białoruska jest jedną z młodszych granic w dwudziestowiecznej historii Europy. Wytyczono ją, a właściwie wytyczano formalnie pod koniec II Wojny Światowej, w latach 1944-1952, kiedy to ostatecznie przybrała kształt znany ze współczesnych map politycznych. Jeden tylko wcześniejszy jej fragment – granica na rzece Bug – była w latach 1939-1941 wojenną linią demarkacyjną między Rzeszą niemiecką a Związkiem Radzieckim. W swojej prezentacji przyglądać się będę temu pierwszemu procesowi wytyczania i wyznaczania granicy, oraz temu, w jaki sposób pojawienie się jej w tym konkretnym miejscu organizowało rzeczywistość i codzienność osób znajdujących się w jej okolicy. Wystąpienie przedstawi jedynie fragment znacznie większych badań.

Magdalena Bubík (Nie)dziedziczenie we wspólnotach religijnych na dawnych i obecnych pograniczach, studium przypadku Piły i Liberca

Tekst stanowi część przygotowywanej przeze mnie rozprawy doktorskiej poświęconej protestanckim przedmiotom i obiektom sakralnym na terenach post-przesiedleniowych w Czechach i Polsce. Na podstawie dwóch studiów przypadku – Liberca i Piły – przeanalizuję proces przyswajania przez miejscowych

przedmiotów oraz budynków sakralnych pozostawionych przez wysiedloną ludność niemieckojęzyczną. Liberec leży na pohraničí, czyli na terenach historycznie zamieszkiwanych przez ludność niemieckojęzyczną, natomiast Piła – chociaż obecnie leży w głębi kraju – przez wieki była polsko-niemieckim pograniczem. W trakcie wystąpienia zastanowię się, na jakich warunkach proces przyswojenia jest w ogóle możliwy, oraz jakie różnice wynikają z odmiennego kontekstu państwowego. Przedstawię również przebieg tego procesu, a także spróbuję odpowiedzieć na pytanie, czy wpływa on wyłącznie na osoby dokonujące przyswojenia, czy też oddziałuje na same przyswajane obiekty, nadając im nowe znaczenia i funkcje.

Jakub Bieniasz Przeplatające się historie: spotkania między osobami migrującymi i mieszkańcami polsko-białoruskiego pogranicza – plan badań

Podczas wystąpienia chcę zaprezentować plan badań etnograficznych do pracy magisterskiej, które będę prowadził od lipca do września w miejscowościach przygranicznych w okolicach Białowieży, Narewki i Siemianówki. W moich badaniach chcę skupić się na spotkaniach między osobami migrującymi i mieszkańcami pogranicza. Mimo tego, że granica działa jako narzędzie do reprodukowania urasowionych podziałów, jednocześnie funkcjonowanie nieuregulowanego szlaku migracyjnego stwarza możliwości spotkań, do których prawdopodobnie nie doszłoby, gdyby mobilność urasowionych osób nie była strukturalnie ograniczana. Te nieplanowane spotkania stanowią dla mnie punkt wyjścia do zadania pytania w jaki sposób lokalne historie przeplatają się z historiami niesionymi przez osoby migrujące. Czy pamięć o bieżeństwie, Zagładzie, dyskryminacji białoruskiej mniejszości może podważyć dominujące dyskursy przedstawiające osoby migrujące jako zagrożenie? Jak pamięć o kolonialnych okupacjach i doświadczenie ich współczesnych form wpływa na postrzeganie pogranicza? Czy mimo braku wspólnej historii, doświadczeń i języka możliwe jest wzajemne zrozumienie? Jakie strukturalne uwarunkowania wpływają na przebieg spotkań przy granicy? Jaką rolę w spotkaniach odgrywają przekonania o rasie i płci?

Myślenie o spotkaniach osadza granicę w temporalności przeplatających się historii i zwraca uwagę na to, w jaki sposób reżim graniczny jest postrzegany przez grupy najbardziej wykluczone z procesów tworzenia dyskursów o sytuacji na granicy. Temporalność spotkania odróżnia się od dominującej w badaniach nad granicami temporalności kryzysu. Spotkanie pozwala na przedstawienie reżimu granicznego nie jako tymczasowego kryzysu wymagającego doraźnych rozwiązań, ale jako przejawu systemu opresji zakorzenionego w historii kolonializmu, kapitalizmu i nacjonalizmu. Moje badania mają na celu eksplorację pytania o to, jakie możliwości stawienia oporu reżimowi granicznemu wynikają z temporalności spotkania.

Tomasz Kosiek “Był tylko jeden kamień nasz i drugi był polski i taka była granica”. O pamięci granicy w dolinie rzeki Uż

W wystąpieniu analizuje pamięć przemian granic państwowych przebiegających głównym grzbietem Karpat w okolicy współczesnego trójstyku granic Polski, Słowacji i Ukrainy oraz ich wpływ na życie lokalnych społeczności. Na podstawie etnograficznych badań terenowych w dolinie rzeki Uż zarysuję, jak zmieniające się granice kształtowały codzienność i relacje społeczne wokół powstającej i zmieniającej się granicy. W wystąpieniu wskażę na sprawczość lokalnych społeczności w adaptacji do nowych warunków oraz znaczenie pamięci i doświadczeń pogranicza w refleksji nad dynamiką granic.

Karolina Panz Przemytniczki, kurierki i meliniary – historia kobiet z pogranicza polsko-słowackiego

W swoim wystąpieniu chcę opowiedzieć o kilku kobietach z pogranicza polsko-słowackiego przekraczających granice w latach 1918-1949 w wymiarze dosłownym ale i symbolicznym. Co łączy i co dzieli przemytniczki, kurierki i meliniary? Jak wyglądała ich rzeczywistość przed wojną? Jakie były ich losy w czasie okupacji i tuż po niej? W jaki sposób pisano o przemytniczkach w różnorakich źródłach i w jaki sposób one same opisywały swoją działalność. Prezentowane materiały są efektem badań prowadzonych w ramach mojego projektu NCN “Oblicza przemytu na pograniczu polsko-słowackim w latach 1918-1949”.

Michal Korhel Haunted Forests: German Traces in the Cultural Landscape of the Former Hauerland Region in Slovakia

This presentation examines the German traces that remain in the cultural landscape of the former Hauerland region, with a particular focus on the area around Handlová, a small town in central Slovakia. Drawing on ethnographic interviews, it explores how forests, landscape features, and local memories preserve the legacy of communities that largely disappeared after the Second World War. The presentation combines approaches from memory studies and hauntology to investigate how absent populations continue to shape the present through material remains, cultural practices, and remembered histories. By linking local legends, landscape transformation, and processes of remembrance, it argues that the former German presence persists as a form of “haunting” within both the landscape and collective memory.

Joanna Zielińska-Öktem “Border(line) disorder”. Wielowarstwowa pamięć granicy – proces wytwarzania przestrzeni pogranicza w powojennej Bośni i Hercegowinie

W projekcie “border(line) disorder” analizuję funkcjonowanie linii rozgraniczenia w Bośni i Hercegowinie (IEBL, Inter-Entity Boundary Line / Međuentitetska linija razgraničenja), ustanowionej na mocy porozumienia pokojowego z Dayton (1995), która dzieli Bośnię na Federację Bośni i Hercegowiny (zamieszkałą głównie przez Boszniaków i bośniackich Chorwatów) oraz Republikę Serbską (zdominowaną przez bośniackich Serbów). Linia ta przebiega również przez obszar Sarajewa, wyznaczając granicę pomiędzy Sarajewem a Wschodnim Sarajewem.

IEBL interesuje mnie nie tylko jako administracyjna granica terytorialna, lecz przede wszystkim jako przestrzeń pamięci i miejsce nieustannego negocjowania znaczeń. Linia rozgraniczenia funkcjonuje jako materialny i symboliczny ślad wojny, kształtując odmienne polityki pamięci, narracje tożsamościowe oraz codzienne doświadczenia mieszkańców po obu jej stronach. Jednocześnie ujawnia procesy wymazywania, reinterpretowania i instrumentalizacji przeszłości, które wpływają na współczesne relacje społeczne oraz sposoby zamieszkiwania miasta.

Projekt opiera się na badaniach archiwalnych, wywiadach oraz site-specific wideo dokumentujących kluczowe miejsca położone wzdłuż linii rozgraniczenia w Sarajewie i Wschodnim Sarajewie, m.in. Park Vraca, Zlatište czy tor bobslejowy z Zimowych Igrzysk Olimpijskich w 1984 roku. Są to przestrzenie, które niegdyś pełniły funkcje integrujące, a dziś często pozostają opuszczone, marginalizowane lub poddawane procesom komercjalizacji i prywatyzacji. Zestawienie archiwalnych materiałów wideo ze współczesnymi nagraniami tworzy wizualny dialog między przeszłością a teraźniejszością, podczas gdy osobiste świadectwa pozwalają uchwycić napięcia pomiędzy pamięcią zbiorową a indywidualnym doświadczeniem granicy.

Odwołując się do koncepcji „miejsca jako asamblażu” (Kim Dovey), interpretuję wybrane lokalizacje jako wielowarstwowe przestrzenie współtworzone przez pamięć, ideologię, ekonomię oraz codzienne praktyki społeczne. Miejsca te służą jako soczewki, przez które można dostrzec trwałe skutki przemian politycznych, społecznych i gospodarczych w powojennej Bośni — wywłaszczenie ziemi przez zagraniczny kapitał, procesy prywatyzacyjne oraz ciągłą symboliczną walkę prowadzoną przez lokalne elity polityczne.

W proponowanym wystąpieniu chciałabym przedstawić IEBL jako szczególny przykład granicy funkcjonującej nie tylko jako geopolityczna linia podziału, lecz także jako przestrzeń „pomiędzy”, w której historia, tożsamość i pamięć pozostają w stanie ciągłej negocjacji.

Karina Hoření Rivers and Railways – Ethnography of Czech-German Borderlands

Through several ethnographic glimpses, this presentation focuses on the relationship to formerly German heritage in contemporary Czech borderlands. Situated at the intersection of the Czech, German, and Polish borders, the region of Frýdlantský výběžek, or “the outcrop of Frýdlant,” exemplifies both Czech stereotypes regarding marginalized borderlands and the imagination of Europe. The ethnographic research

focuses on the past and relationships to the past, i.e., the displacement of Czechoslovak Germans, their dispossession, and subsequent resettlement, while also addressing current challenges in Czech society such as deindustrialization and increasing disparities between central and peripheral regions. To illustrate these phenomena and provide an atlas of spaces reflecting the research findings, both the methodology and the presentation utilize environmental landmarks as analytical frameworks: river, railway, and mine.

Karolina Ćwiek-Rogalska, Karina Hoření, Michal Korhel, Magdalena Bubík Working with Ethnographic Postcards

How can photographs serve as both a medium for sharing personal ethnological experiences and a tool for uncovering the lingering presence of history in post-displacement landscapes? In this collaborative analytical workshop, participants will explore not only Polish-Belarusian borderland but also the concept of ethnological postcards and their usefulness in individual and collective practices. The workshop is based on our team’s practice of sharing weekly ethnological “postcards”—photos with commentary—from the haunted regions and the legacies of forced displacements in post-1945 Central Europe, using the method by Dányi, Suchmann, and Watts (2021) to foster communication and cohesion. In the proposed workshop, scholars will produce and analyze collected “postcards”–bringing their own experiences and knowledge to discuss concepts of haunted landscapes, how history can remain visible even after many years, and how ethnologists can share or shape these concepts visually.


kontakt: badaczenagranicy@gmail.com

W przypadku chęci uczestnictwa online, należy skontaktować się mailowo z prof. Ćwiek-Rogalską: karolina.cwiek-rogalska@ispan.edu.pl

Discussion on “Memory in Postmigration Communities: Field of Memory” between the author, Małgorzata Łukianow, and our PI, Karolina Ćwiek-Rogalska

Recently, Karolina was invited to take part in a discussion on the new publication by Małgorzata Łukianow, a sociologist at the University of Warsaw and a fellow researcher of communities in Poland’s “Recovered Territories”. During the event, held on Karowa Street, home to the Faculty of Sociology of the University of Warsaw, both researchers explored how to narrate the stories of new settlers and contemporary inhabitants without reinforcing popular narratives about the strangeness and incomprehensibility of these regions and their residents. The differences between sociology and ethnography were among many thought-provoking questions asked by Agnieszka Nowakowska, the host of the meeting.

Małgorzata’s book was published this year by Routledge. You can read more about it here.

pictures from the meeting

Karina Hoření at the After Industry: Cities and Regions in Transformation conference in Prague

In mid-May, our team member, Karina Hoření, presented her work at the After Industry: Cities and Regions in Transformation conference in Prague. The event was organized by the Institute for Contemporary History, the Institute of Philosophy of the Czech Academy of Sciences, and the Leibniz Institute for Research on Society and Space. Scholars from different fields shared case studies about industrial transformation in places like Lusatia and Silesia’s former coal mining regions, a tobacco fermentation plant in Albania, and chemical production sites in former Eastern Germany. Karina’s paper, “Ghosts of Marx: Deindustrialization and Reindustrialization in Northern Czechia,” linked her research on the memory of German industrialists in Liberec to the region’s current role in the global automotive industry. The conference was a valuable opportunity to share our work in a new setting and connect with other connoisseurs of old cotton mills.

Call for Papers: 33rd Researchers on the Border Seminar & workshop with the Spectral Recycling team

We are pleased to invite you to the 33rd seminar of the Researchers on the Border (Badaczki i Badacze na Granicy) group. This edition is organized in collaboration with the Spectral Recycling project team and devoted to the theme of memory of borders and border-making. While previous meetings often focused on the Polish-Belarusian border, this session aims to broaden the geographical scope. We welcome researchers from disciplines such as anthropology, history, sociology, border, landscape, materiality, and performativity studies. We are looking for contributions exploring how state or regional borders impact the daily lives of local and national communities.

Date: June 12-13, 2026

Format: Hybrid (Online & On-site in Gruszki near Narewka, Podlasie)

Languages: Polish and English

Submission Deadline: May 24, 2026

We will announce the program by May 27.

Logistics: Free accommodation for presenters is available on-site upon prior arrangement. The seminar is a collective space, thus, we jointly care for the quality of discussion and the shared environment, including preparing meat-free meals and maintaining the space.

Register here.

Sprawdź innych autorów
  • Angelika Zanki
  • reddog